Haf haf po dlouhé době. Víte, ono se nic podstatného neděje. Napadla zde kupa sněhu, tak si užíváme bílé hromady. Denně chodíme ven na procházky. Jsou sice kratší, než v létě, ale o to náročnější. Vzhledem k tomu, že mám sníh až po bříško, tak se v tom těžce brodí. A panička dělá všechno proto, abych co nejvíc skákala v tamtom. A to si ani nedovedete představit jak jsem potom unavená. Ale je to děsně legrační a i kupodivu dobré. Občas si líznu a zaženu tím žízeň. To moje kamoška Sendy, ta to lízá furt. Sladké to sice není, ale dá se to. Jooo 
a kdybyste věděli jak se to strašně lepí na kožíšek a tlapičky 
. Stále něco odtrhávám.
A taky si musím postěžovat ! Normálně mě panička nechala ležet ve sněhu a že prej tam musím zůstat 
. Pak odešla, kus ode mě, a čučela na mě. Různě tam poskakovala a mě to děsně studilo a štípalo do bříška. A najednou zavolala " ke mně ". Tak jsem letěla jako s vítrem o závod a dostala úžasnou mňamku. Masíčko, víš?! Tak tomu říkáme. To je móóóc dobroučké. No nic, musím jít zkontrolovat dvorek, jestli se tam náhodou něco nezměnilo. Tak pac a pusu na čumáček. Baf baf.... 
